Podívej, kvete růže (Vondráčková Helena)

Ty, kdo bloudíš sám a sám dlažbou cest a jejich špínou, smutkem dní a nudou línou, já tě znám, ty, kdo ztratils' přízeň dam, kdo jsi lásce ustlal v hrobě, škodíš tím jenom sám sobě, že jsi sám. Ref: |: Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, ta tvá. :| Ty, kdo nevíš kudy kam samou bídou koncem týdne, nemáš mládí právě klidné, já tě znám, kdo se topíš jako prám v naší rozbouřené době, v téhle chvíli právě tobě povídám. Ty, kdo znáš se k dětským hrám, co tě bosé nohy zebou, počkej na mě, půjdu s tebou, já tě znám, slunce zamklo zlatý chrám, noc, ta dáma v černé róbě, volá hvězdu a jdou obě přímo k vám.