Provazochodci (Vondráčková Helena)

Silnicí se koník vláčí s maringotkou nízkou táhle za ní stožár dlouhý, jedou městem, vískou Dál, dál, dálkou dál, dál dálkou Pan Rossini má dva syny se svou krásnou ženou po provaze denně kráčí, kam se mráčky ženou Dál jdou dálkou dál, dál, dálkou dálkou Ve výšce závratné ti dá svůj strach jen za vstupné Provazochodci jako ptáci mají stejný úděl jenže lidé naneštěstí nemají pár křídel Dál jdou dálkou dál, dál, dálkou dálkou Jedinkrát špatný krok a dál tě už čeká jen pád Jedinkrát je to rok, jak anděl co nemusí se bát jako blesk na zem sjel a nechápal proč v očích má už navždy klid A proč křičí všichni lidé proč se náhle přou kdo z nich to viděl líp V záři světem na náměstí když na provaz skočí cítí, jak ho rozhoupává tisíc lačných očí Dál jdou dálkou dál, dál dálkou