Střapatá, nohatá (Rottrová Marie)

Střapatá, nohatá holka vždycky na mě z fotek starých kouká, až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá, tohle přece nemůžu být já. Oči jako dva koláče s medem, jenže vždycky vidíš sotva jeden. Tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá, tohle přece nemůžu být já, tohle přece nemůžu být já. Protože já, jak se znám z lesklých hladin řek, jsem chladný stín, jsem hojný lék, a když mi vlasy vítr rozcuchá, popadne mě divná předtucha, že ta střapatá, nohatá? Oči jako dva koláče s medem, jenže vždycky vidíš sotva jeden. Tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá, tahle holka budu asi já tahle holka budu asi já. Protože já? střapatá, nohatá? Oči jako dva koláče?