Ten vůz už jel (Rottrová Marie)

V téhle čekárně nazvané svět, stojím pěkných pár dní a let. Čekám autobus co měl tu jet, a já měla jet s ním. Má prý průhledy z růžových skel, jeho cena však stále stoupá. Kde jen vězí se ptám jak hloupá, i když v podstatě vím. R: Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená. Tys líbal spánky mé a čas náš stál i běžel zároveň. To byl ten čas, kdy víš, co je štěstí a co znamená a pak je poztrácíš,štěstíčka z poutí. S prošlou jízdenkou v kapse jdu dnes, cestou ve tvaru písmene eS. Hledám někoho kdo by mě svez a já jela bych s ním. Někde blízko snad bloudit by měl, malý autobus s nákladem štěstí. Třeba cestu si dál ke mně klestí,i když v podstatě vím: R:Ten vůz už jel... Ještě nabírám dech.ještě žiju si, chci pálit stůj co stůj. Ne nejsem asi z těch,co nic nemusí, a tak názor měj si svůj, jen mě nelituj i když já si říkám dál: Ten vůz už jel,je přece zázrak,že tu vůbec byl. Jen objel světadíl a snad se vrátí. Ten vůz co šťastný byl,pro mě se vrátí.