Když člověk přichází do let (Šlapeto)

1. Za dob mý mladosti bejvaly radosti opravdu upřímnější. Tenkrát i holčičky byly jak větvičky tak nějak ohebnější. Abych si na všechny pamatoval, tak jsem je do srdce zapisoval, teď jsem v tom notesu poslední adresu nadobro vygumoval. Refrén Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet. Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou. Spatříš-li děvčátko vnadné, kámen ti ze srdce spadne. Hned se ti navrátí na sto procent ztracený temperament. 2. Šel jsem za Aničkou na půdu se svíčkou, vtom jsem se s někým srazil. Andulčin pan otec hnal mě až na kopec a tam mně jednu vrazil. To mě tak trošičku zarazilo, že mně až po zádech zamrazilo. Klobouk mi pošlapal, svíčkou mě pokapal a to mě urazilo. Refrén Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet. Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou. Spatříš-li děvčátko vnadné, kámen ti ze srdce spadne. Hned se ti navrátí na sto procent ztracený temperament. 3. Bejval jsem jako kluk úplnej hromotluk, urostlej jako jedle. Holky jsem proháněl, k zoufalství doháněl, ale teď už jsem vedle. Život mi ubrousil řádně hrany, po dlouhý cestě jsem uťapaný, už na nic nečekám, dávno vím, že už mám svůj příděl vyčerpaný. Refrén Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet. Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou. Spatříš-li děvčátko vnadné, srdce ti do kalhot spadne. Už se ti nevrátí na sto procent ztracený temperament.