Po kolejích (Humbuk)

A D A 1. Po kolejích, po kolejích ujely mně před časem dva vlaky, E A ten jeden nohu, a ten druhej vlastně taky, D E A vod těch dob jsem zručným přednostou, D E A než mi ňáký nohy dorostou. 2. Po kolejích, po kolejích, mastný skvrny před nádražním buffet, už brzy poznáme se blíž, skvrnitý tyfe, hrouda másla mázlá na vece, a v hejnu much pak hurá na WC. F#mi Hmi E A R: Po kolejích, hm, po kolejích. 3. Po kolejích, po kolejích transportuje muž z rodnýho ranče naprosto vše vod vší přes blechy po saranče, v uniformě ploché drážní miss tráví cestu nejvzácnější hmyz. R: 4. Po kolejích, po kolejích, v první třídě prvotřídní zima, že to až vojínilo generalissima, zkřehlou rukou šmátrá po vodce a míří ke své slunné Čukotce. R: 5. U kolejí, u kolejí karetní hra přešla do roztržky, šlo vo to, kterak vynášet traťové svršky a lze-li uhrát čistou kanastu vprostřed vajglů, slin a marastu. R: U kolejí, hm, u kolejí. 6. Po kolejích, po kolejích, stevardky jsou mor lúžkových kupé, čím víc jsou nabroušené, tím více jsou tupé, po vlaku bez povlaků a cích řádí jako všude po vlacích. R: Po kolejích, hm, po kolejích. 7. Po kolejích, po kolejích osožák si nosí domů v tašce kradenou výstroj, výzbroj, nářadí a pražce, než ho ňákej sprostej civil udá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá. A *: Dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá. Rec: Sedím si, nohy v láku, kam vedeš, nuláku? Nevím. Na Cashville nebo na Dabilene? Města, města, čí města, čí? Mně stačí, když slyším, když slyším, jak ty pražce dúdá, dúdá ...