Jestli tě budu mít rád (Gott Karel)

1. Má švih, má šarm, no a já ji znám. Má hezký úsměv a svůdný krok, a tak jsem ji znát chtěl víc. Má tam i tam, co mám rád a ne sáaám. Nohy má dlouhý jako přestupný rok, a tak jsem jí šel říct: R: Věř mi, já tě budu mít rád nejpozději už za malou chvíli. Prý bych měl snad pozor si dát a žít jen tak, jak se dá. To pak už nebudu já. Máš tu čest, že mě můžeš svést a být má. 2. Má švih, má šarm, no a já ji mám. Máme se rádi už víc než rok a nechybí nám teď nic. Ale vím, když čas rozdělí i nás, nedám si prášky ani do hlavy brok a jiné zas půjdu říct? R: Věř mi, já tě budu mít rád . . . . . . 3. Tohle jsem já jí říkal vážně. Zaplakal hlas i můj anděl strážnej. Kam se to řítím? Kdy já už zmoudřím? Do smrti mé a pak co dál? Ať budu v pekle či v bájném ráji, kouknu se, jestli tam dívky mají. A kdo mě zná, ten už rozpozná, co já i tam bych si dávno přál - nejvíc přál. R: Věř mi, já tě budu mít rád nejpozději už za malou chvíli. Prý bych měl snad pozor si dát a žít jen tak, jak se dá. To pak už nebudu já. Máš tu čest, že mě můžeš svést, a být má.