Pohádka o dívce snů (Bobek Pavel)

1. Naším městem píseň zní, o té krásce nevšední, modré oči zlatý vlas, měsíc vedle ní by zhas? / měsíc vedle ní by zhas? / chlapci chtějí jenom ji, ona kluka z cukrářství / jenom kluka z cukrářství / Hraj si, zpívej, dívko snů, zlaté slunce všedních dnů. 2. Nestoupli jí do hlavy nápadníci rouhaví, nabízejí, co se dá, ona všechny odmítá, / dívka všechny odmítá / to největší bohatství je má láska z cukrářství / velká láska z cukrářství / Hraj si, zpívej, dívko snů, královno všech půvabů. 3. Cukrář dívku miloval, zlatý prstýnek jí dal, pak přijel pán od filmů, odjela s ním dívka snů, / odjela s ním dívka / Hollywood víc nabízí, než má láska z cukrářství / než má láska z cukrářství / Hraj si, zpívej, dívko snů, krása patří do filmů. 4. Sláva dala křídla snům, dívce zlato, auto, dům, jak se dívá na ten lesk, v srdci náhle bodá stesk / dívku náhle bodá stesk / teď má všechno bohatství kromě kluka z cukrářství / nemá kluka z cukrářství / Neplač, neplač, dívko snů, smutná hvězdo od filmů. 5. Dívka dala sbohem snům, rozprodala auta, dům, nastoupila do vlaků, jela domů dívka snů, / jela domů dívka snů / našla pravé bohatství se svou láskou v cukrářství / se svou láskou v cukrářství / Dál ta píseň městem zní, o té lásce nevšední.