Houston (Bobek Pavel)

Nelidský je můj osud spíš, nikde tady nemám skrýš, nikde jíst mi nedají, tak šeptám potají: co by řek mi Houston, Houston, Houston. V botách je díra šaty jsou cár, na čele deště krůpějí pár, půldolar v kapse mám a tak vím dík novinám, co by řek mi Houston, Houston, Houston. Tulák se zoufale zpátky vlík, aby svému městu složil dík. Mou duší táhne stín, je zlé, když teď už vím, co by řek mi Houston, Houston, Houston. Co by řek mi Houston, Houston, Houston. Jednou se vrátím a budu mít, na řece dům, v něm víno pít, široký stůl, ten hezký sen, pak už nezáleží na ničem, co by řek mi Houston, Houston, Houston. Nelidský je můj osud spíš, nikde tady nemám skrýš, nikde jíst mi nedají, tak si šeptám potají: co by řek mi Houston, Houston, Houston, co by řek mi Houston, Houston, Houston, co by řek mi Houston, Houston, Houston, co by řek?