Co se má stát, to se stane (Janda Dalibor)

Jednou, když padala noc na jejich těla odkrytá, někdo se kouknout byl a všechny šaty jim vzal. Když se pak probudili v hotelu z chvojí zeleném, do noci svítili, Měsíc je neoblíkal. Víš, co se má stát, to se stane, (pak) z ráje chlad je ven hnal, to víš, nečetli osudy z dlaně, zázrak se nekonal. Ulice ožily hned, když se tam vedli bez šatů, kleteb a návrhů, že bys je nespočítal. Zákon na ochranu všech, jak srnky plachých milenců neplatí dávno už, uličkou hanba jdem dál. Víš, co se má stát, to se stane?