Živá voda (Zmožek Jiří)

Znám tvoje kroky, znám tvůj těžký plášť. Ode dne ke dni se v něm potloukáš. Na tramvaj z metra věčně přesedáš, a stejně nejdeš k cíli. Jsi jako slunce, které naklání bolavou hlavu někam do strání. I ty jsi došel na práh poznání, že ubývá ti síly. Přesto je psáno, že snad na horách, v úvozech polí nebo v pustinách, v úvozech polí nebo v pustinách poslední šance zbývá. Možná, že v lesích, možná v předměstí je k mání živá voda z pověstí. Je k mání živá voda z pověstí, zázračná aqua viva. Už dávno nemáš kuráž na lásku. Tu znáš jen z pohyblivých obrázků, jen jako odlesk, jako ukázku, jak pohled na břeh z lodě. Červeň tvých tváří ta je umělá, když hasne neon budou do běla a přesto nejsi v koncích docela, věř snům o živé vodě. Je přece je psáno, že snad na horách, v úvozech polí nebo v pustinách, v úvozech polí nebo v pustinách poslední šance zbývá. Možná, že v lesích, možná v předměstích je k mání živá voda z pověstí. Je k mání živá voda z pověstí, zázračná aqua viva. Já tomu věřím, věřím v náhodu. A proto zítra už tu nebudu, s miskami dlaní půjdu pro vodu, tou smyji nejen špínu. Podlehnu ráda náhlé závrati. Ať půjdu kam chci, už se neztratím. Možná mě najdeš ve tmě za tratí a nebo v jiném stínu. Snad ale budu v slunci na horách, v úvozech polí nebo v pustinách, v úvozech polí nebo v pustinách, odkud nám šance kývá. Pojď se mnou k lesům nebo k předměstím, tam všude prýští voda z pověstí, tam všude prýští voda z pověstí, zázračná aqua viva.