Chór (Merta Vladimír)

Možná se vytratil jako panáček z těsta napsal že napíše někdy později všechny zdi a temné věže města se zachvěly v průvanu On našel - já ztratil naději Proradná svoboda - bílý kus chleba smíchaného s hlínou pískem a se solí Mohla být milenka nevěsta i žena v libovolné náruči mne anebo tebe - kohokoli Stáli jsme na nádraží mávali za ním kapesníky slzí marně do tmy dávali mu do pasu desítku cigaret kapesní atlas a flašku rumu z Kotvy Někdo z vás si možná ani nevšiml odchází někdo koho měl kdysi rád chodíval s námi do kina Klub na pivo na gympl Najednou je a není - emigrant Nemůžu mlčet ani řvát to jenom utichá jeden hlas ve mně častokrát si ten kdo odsud utíká bere sebou na cestu poslední kousek mé země Jako sochy v sobě neseme kusy bídy na naší temné cestě Galilejí vídáme se stokrát denně - a naráz nikdy a kapky deště nelítostně zabíjejí Měl smutný hlas a hrál tak prostě potkal jsem ho kdysi dávno před léty pod sochou Krista hrál ďáblu na Karlově mostě - já to mám za sebou na řadě jsi teď ty Vinu má každý - jsme všichni vězni Proč lidi mizí jako sníh z hor? Bloudíme kolem sebe... obvinění z vraždy Proč nikde nezazní husitský chór?