Píseň pro copatou holku (Kiďák Tomáško Vojta)

G C G 1. Jak teplá náruč milenky je tráva sluncem prohřátá, C G a stráně ještě netuší, že za dveřmi už dupe bílý kůň, Hmi C G pražce voní létem, po nich krásná holka copatá F C G jde k nám, a černý vlasy jako lesklá tůň. 2. V puse stéblo trávy, a naoko se tvářím, že ji neznám, prostě zase jedna, mám se zbláznit, zboří se snad svět, až si vlasy rozpustí a nabídne je k pohlazení hvězdám, tak vím, že těm hvězdám budu závidět. 3. Co krásnejch holek copatejch se po tom světě trávou brouzdá, spletou hlavu tulákům a netuší, že léto chodí spát, v opuštěných hnízdech ptáků paní Zima bílé karty rozdá, pojď blíž, abych ti moh' dlaně dechem hřát. 4. Až první ledy povolí a slunce trávě řekne: helou, vstávej, už dávno budu na cestě, abych, bože, něco nepropás', najdu první sněženku a komu ji dám, jen si klidně hádej, kdo ví, možná černý copy ustřih' mráz, kdo ví ...