Minulost (Nohavica Jaromír)

D A Jako když k půlnoci na dveře zaklepe nezvaný host Emi G A stejně tak na tebe za rohem čeká tvoje minulost šatý má tytéž, vlasy má tytéž, a boty kožené pomalu kluhavě za tebou pajdá, až tě dožene a řekne D A ®:Tak mě tu máš, tak si mě zvaž Hmi A D pozvi mě dál, jestli mě znáš, jsem tvoje minulost V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze všechno, cos po cestě poztrácel, zmizelo jak vlaky na trati ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí jen říká R: Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji průvodčí, kteří tě vozili před léty dávno nežijí R: Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les to, co jsi nesnědl včera a předvčírem musíš dojíst dnes solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu a říká R: Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí dneska tě navštíví ti, kteří byli a ti, kteří už minuli každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená řekne ti R: