Balada o dvou (Marien)

F#mi E A Zlé mu přišlo na jazyk, že něco začíná a končí F#mi H Proč se vlastně omlouvat, když ho to táhlo za jinou G#mi A Když velký, šťastný dům byl hezky natřený jen zvenčí C#mi F# F#mi A zločin z vášně soudci možná pochopí a prominou Ten plamen lidských vášní, co tak pálil dneska zebe O tom, co je vlastně zač, čet‘ z advokátních dopisů Kdo jednou změnil vlak, pozdě ptá se „kam to jede?“ A stejně s každou skončí ve stanici všedností a kompromisů E Bez podpisu Ref A H E A v každém z nás je tajná skrýš, kam nevidíš A H E Kam ukládá se tajemství tvých pochybností A H G#mi Jen v noci, když je tma, vrací se jak stíny F# F#mi H A hůř se spí v polštářích minulosti Pak země vypálená, výčitky spraví láhev druhá Další dva se rozešli a nic víc se nestane Jenže on byl hrubý pytel, tak i záplata je hrubá Co na tom, že si život navždy ve dvou vymysleli křesťané I jeho děda říkal „jak chceš ležet, tak si ustel“ Ať už dobré nebo zlé, všechno se vrátí, uvidíš Vždyť svět je jako stará, značně rozvrzaná postel I když už jednou hezky ležíš, stejně se moc nevyspíš Jak málo víš Ref A v každém z nás je tajná skrýš…