Každý potřebuje otce (Janoušek Slávek)

G Ami7 Skáču na lavičce v zarostlé zahradě, Hmi Ami7 G úplně nahatej, je mi tak pět let, Ami7 Barbus na holení natřenej na bradě, Hmi Ami7 G táta se holí, to chci vyzkoušet, Emi D řičím radostí a štětka tak lechtá, Ami7 Emi ta, co mi půjčil, je taková malá, G Ami7 G nadšení a bujnost ze mě přímo sálá, Emi D Bb Ami7 G i břitvu bych rád držet chtěl na té staré fotce, Emi Ami7 D/F# G D/F# G každý, každý potřebuje otce. G Ami7 Sedím na lavičce v hospodské zahrádce, Hmi Ami7 G je mi tak čtyřicet, ve stínu třicet pět, Ami7 jsme s tátou na pivě, nechce se do práce, Hmi Ami7 G a jdem si konečně spolu vyprávět, Emi D ptá se mě: "Jakej byl ten koncert Boba Dylana, Ami7 Emi toho, jak říkáš, tvýho hudebního fotra?" G D "Tati, byl úžasnej, a pak zpívalo se do rána, Ami7 Emi to ho mám snad mít za nějakýho kmotra? G Ami7 Vždyť podle něj jsem si dřel prsty do krve, Hmi Ami7 G až po čtvrtstoletí jsem ho viděl poprvé." Emi D Bb Ami7 G : Možná jich víc můžu mít, a tak raději říkám krotce: Emi Ami7 D/F# G D/F# G "Víš, tati, každý, každý potřebuje otce." : G Ami7 Sedí na lavičce uprostřed zahrádky Hmi Ami7 G zestárlý muž, a pozoruje vzduch, Ami7 ještě nikdy nikdo nevrátil se nazpátky, Hmi Ami7 G to se jen dalším uzavírá kruh, Emi D i on v tom zataženém nebi hledal díru, Ami7 Emi směr, kudy napřáhl by vší silou luk, G D a potom vystřelil svou duši do vesmíru Ami Emi na cestu, po které už běhal jako kluk, G Ami7 a teď všechny věci kolem hladí, Hmi Ami7 G tajemství naštěstí nám nikdo nevyzradí, Emi D Bb Ami7 G : perla je tam, kde má být: uvnitř v perlorodce, Emi Ami7 D/F# G každý, každý potřebuje otce, : Emi Ami7 D/F# G každý, každý potřebuje otce.