ŽAL (MIKY KLOBOUK)

AMI JAK MYŠLENKY V POUŠTI,DO KARAVANY SE ŘADÍ, AMI JAK VLHKÝ PLÁŠŤ NEHŘEJÍ,JEN ZTEŘELE CHLADÍ, DMI AMI SMUTEK SE KLUBE,ZE SKOŘÁPKY STARÝCH ČASŮ, AMI E OSLOVUJE MNE,NA TISÍC SMUTNÝCH HLASŮ. DMI AMI JAK CHROMÝ STAŘEC,SÁM SI PŘIPADÁM, E AMI TAKOVOU BOLEST V SOBĚ,VE CHVÍLÍCH ŽALU MÁM. POHŘEBNÍ VĚNCE,PO KATAFALKU LEZOU, KAM VŠICHNI LIDÉ MIZÍ,ACH PANE BOŽE KDE JSOU? KAM PODĚLI SE,TY PŘECE VŠECHNO ZNÁŠ A VÍŠ, TAK ČEKÁM,ASI MI SOTVA ODPOVÍŠ. HAVRANÍ KŘÍDLA,PESTRÉ BARVY NEPŘINESOU, TEČOU SLZY ŽALU,A SMRT STARÁ,SE KOLEM COURÁ S KOSOU. PROČ OBLEK SMUTKU,SI ČASTO ŽIVOT OBLÉKÁ, A DOBRÉ MIZÍ,JAK CHLADNÁ VODA S ŘEKOU ODTÉKÁ. BOLEST JE KÁMEN,TEN VODA TĚŽKO ODVALÍ, PEVNĚ SE DRŽÍ,NIC NEURVE HO OD SKÁLY. S TÍM STRAŠNÝM ŽALEM,NENAUČÍŠ MNE ŽÍT, TAK ODPUSŤ MI BOŽE,ŽE K TOBĚ MUSÍM KLÍT.