Dívka z venkova (Scarabeus)

C Ami Do louky ždímalo slunce svůj žár, F C G7 mý rozpaky vítr si vzal, C Ami do cíle zbývalo jen kroků pár, F C zvon v dálce kýval. R.: Jedu ti říct navždy lásko má, vím už proč ráno vstávám, utrhnu růži a dám ti ji do vlasů, pro tohle ráno vstávám. Za okny pár kytek růžových bdí, smích zvonil a já byl jak král, na bílým zápraží pod bílou zdí, čtyřlístek býval. R.: To bílý zápraží bude nás hřát, smích zajde za obzorem, jeden z nás až tu zůstane stát, zvon mávne ránem. R.: Sóla 4)=3)