Sága rodu T. (Marien)

A A4sus E A A4sus E E Hmi Praděda bejval chalupníkem v Polabí E F#mi Ze stájí sotva vytáh‘ paty D A Amaj Až jednou v šestnáctým na vojnu rukoval C#mi F# Doplnit na Piavě ztráty Hmi D A Amaj A7 Tam za císaře pána nebo za svou zem, kdo ví D Vozil proviant a miny A Hmi Když se sotva živej vrátil, říkali že to není on, A Hmi C#mi Že se vrátil někdo jiný A Hmi C#mi Nechtěl o tom nikdy mluvit, prej nechtěl o tom nikdy mluvit, D Že lidé hoří jako suchá tráva C#mi F# Nechtěl o tom nikdy mluvit Hmi Dmi Jak páchne krev mísená s blátem A Když se v ní ocel začne kalit A jeho syn, můj děda, plnej ideálů byl Když jim Mnichov flinty z ruky vzal Do Reichu na nucený práce cestoval Ponorky Němcům montoval A než ta druhá válka chytla jinej směr Kolikrát stříhali mu vlasy Co je v mysli člověka Když na něj míří mašinkvér Příslušníka vyšší rasy Nechtěl o tom nikdy mluvit, nechtěl o tom nikdy mluvit Co viděl, když se hroutil Hamburk Nechtěl o tom nikdy mluvit A my kluci hloupí jsme mu záviděli To číslo na ruce, které nešlo umýt A co můj táta, dobrák z největších co znám Na šťastnej život vystál frontu I jeho brácha za kopečky roha vzal On prostě zůstal s rodinou tu Na horách s mámou boudařil a rudej svrab Nikdy jim úsměv nezkřivil A když padla opona, omládli a začli cestovat Jeden ten autobus nebrzdil Nechce o tom nikdy mluvit, nechce o tom nikdy mluvit Tenkrát tam zhaslo šestnáct duší Nechce o tom nikdy mluvit Jak mu bylo, když v tom vraku Marně zkoušel mámu vzbudit.... Člověk když utře to svý mlíko na bradě A kouká jak si život užít Co čeká na mě, když jsem teď na řadě O čem já nebudu chtít mluvit Tolik se bojím, že tu píseň prokletou Raději nechám nedopsanou ....... .......tak nashledanou....