Obrazy Vincent van Gogha (Radůza)

Z alba Miluju vás (2010) Já myslela, že protluču se vším ale tohle vypadá nad mý síly kdo touhle cestou šel, každej si všim že ke konci utrpení sílí ale že musím, štráduju furt pryč, ba jó i když teskno mi, až skučím nad hlavou blesk a hrom prásk jak bič a tak s bolestí se slotou chodit učím Já myslela, že mám už za sebou všechny ztráty a že opouštět je snadné když tu mě vprostřed noci zazebou všechny údy, duše v jícen temnot spadne ale že musím, i tělo těla oželím a i tebe pustím jasem domů však jedno, můj dobrý Bože, vím kdybych mohla, vyhla bych se tomu Já myslela, že jsi tím znamením že jsem silou vůle změnila svůj osud však bylo šalbou, klamem, mámením mnohé z toho, v co věřila jsem dosud ale že musím, jenom z chřtánu vypustím raněné duše mojí kvil a vytí a pak přetnu pouto, rozloučím se s tím kdo se mnou chvíli putoval mým žitím Můj dobrý Bože, otevř nebesa pohleď na mě a přísně mě nesuď vždyť víš, že nikdy neklesám i když břímě svoje leckdy těžce nesu ale že musím, tak znovu srdce otevřu a čím víc se zdá mi život těžším tím víc s osudem se přu a tím víc se z maličkostí těším