Naposledy vložené
Úniková místnost Vlaková loupež
Nejčastěji prohlížené
Opomíjené

Kata strofy (Prago Union)

Může mi někdo konečně vysvětlit, jak tomu mám šéfovat Když nepřemluvim vlastní mozek pro mě pracovat Je to tak, hrát sám se sebou šachy, to chce odvahu Neni to tak easy vízy bejt imrvére na tahu Přijdu si jak Bubka Stojim na jedný ruce na konci dlouhý tyče Už hezkejch pár let - no hezkejch... S vrtulí v prdeli a prstem v nose A je to pořád dokola, jede si to po svym A mym jedinym štestim je Aspirin A fakt že ještě pořád nesmířim se s tim Nikdy jsem nechodil daleko, abych se zmastil Šmelil jsem slasti, až jsem jednoho dne zjistil Že mám takový okno, že už neni nikdo, kdo by ho zasklil ...což by vysvětlovalo i ten průvan Nejlíp bych udělal vyskočit z něj a utýct tak svojim můrám Jenže kdo ví, zmizet z týhle pařby je jako skákat bungee Tak dlouho jsi na vážkách, až skončíš na práškách R.: Můj život na kousky jsou samý Kata strofy Zato už jsou ale vážně profi Pochyb není nikdy dost Sázím samý boty, přesto nejdu nikdy domů bos (2x) Když jsem teda tolik nemožnej, jakto že jsem? Dvacet čtyři / sedm na nože s fakírem Čtu z každý svojí chyby jako z knihy A to víš, že to není dvakrát supr čtení Tak je mi nádherně, nebo je mi šoufl? Je víc takovejch témat, do kterejch bych si sotva troufl Moje svíčka ubejvá a já jsem jeden tisíc dva A přitom ani jeden neni já Řikali, že mám naslouchat svýmu srdci A tak jsem jedno velký UFO Mám dlouhatánskejch seznam věcí, který tu chci stihnout Který z nich maj hlavu patu a kterejm se mám vyhnout? Začal jsem toho tolik, že už pomalu neni ani kam plivnout Studnice poznání se tváří bezedně Ve srovnání s tim ale vydává svůj obsah zevně nezjevně I teď jako bych mluvil o mně beze mě Chci bejt volnej jako pták a přitom už se pár dekád marně sbírám ze země R.: Můj život na kousky jsou samý Kata strofy Zato už jsou ale vážně profi Pochyb není nikdy dost Sázím samý boty, přesto nejdu nikdy domů bos Svět by měl vědět, že se z něho neposeru, mám totiž jeho školu Občas to máme jako ty dva na semaforu, neschopný zářit spolu Ne, nejsem workoholik, chodim k doktorovi teprv, když to bolí V sobě mám budík, kterej mě začne pokaždý v poslední chvíli budit Denně utíkám z pekla, už dávno je to rutina, ne depka V momentě, kdy by se i pepka klepla Se klidně zastavim a vrátim se si připálit špeka (jakto?) Čert ví proč, no tak ať si to pro mě za mě nechá pro sebe (protože) Za nic neručim, dělám, co umim, a ostatní se doučim Hlavně že neničim Snažim se tvořit, i když neni čim Každopádně vim, že poslední slovo má vždycky čin Stojí mi za to stát si za svym a stojim vůbec o to Sundat si růžový brejle jenom proto Abych si moh jít v klidu vysrat voko? Pravda je nevýslovná, přítomnost nemístná Ne každá minulost je dobrá, ale budoucnost neni zlá A skutečnost je jako tahle pecka Trochu dlouhá a navíc chybí pointa ...sakra, kam jsem jí jenom...? (Hledej, šmudlo)