lodníkův lament (Country)

Emi G D G D G 1. Já snad hned, když jsem se narodil, na bludnej kámen šláp', D Emi D Emi a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap, G D G D G velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo, D Emi D Emi D G D G C G drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk' si na čelo. G D R: Máma mě doma držela a táta na mě dřel, G já moh' jsem jít hned študovat, kdybych jen trochu chtěl, D voženit se, vzít si ňákou trajdu copatou G Emi a za její lásku platit celou vejplatou, hó hou. 2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, že na lodích je veselo a fasujou tam chlast, a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp, kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. R: 3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach, všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas' a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. R: 4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, moc nikomu se nechtělo do vody ledový, k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl, všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl. R: 5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv', na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít. R: