Sám pod okapem (Načas)

R: Sám pod okapem stojí ač býval kdysi král teď korunu už nemá a hledá kde by spal Teď podává mi ruku a pláče do ticha už nedá ránu pěstí už nikam nespěchá Pak vypráví jak válčíl a tiše poprosí a do sáčku si střádá ty drobné obnosy Pak místo díků řekne už je mi šedesát a místo nashledanou přijď zas pokecat Ta vzpomínka mě bolí snad marnost rozpoznal když korunu mu vzali a já jen deset dal