Drak Železňák (Lutka Petr)

A D A 1. V černým lese byla velká jeskyně D A A7 a v ní temno, jak když zhasne se v kině, D E A A7 a když té tmě přivyk' si zrak, tak poutník vidí, D E A že tam v koutě válí se drak, co žere lidi. E A R: Jak se ho lek', hrozně se vztek', E A řek' si:"Je zle, nebude hůř," D A přistoupil blíž a vytáh' nůž, E7 A a chtěl s ním draka propíchnout. 2. Drak se probral, trochu sírou zahulil, pak se blíže k poutníkovi přikulil, jen okem loup' a řek':"Tož tak, tys' mě chtěl píchat, abych se lek' a přestal žít, zapomněl dýchat." R: "Pozor si dej a schovej nůž, ať už jseš pryč, než řeknu "už," já nejsem vůl, ba ani rak, mé jméno je Drak Železňák." D A *: Ale ten poutník byl koumavá hlavička D E a rychle pochopil, že nestačí palička, D A palička dubová, dobrá tak na raka, E7 A ale však nikoli na toho zázraka. R: A sebral lid z celýho kraje, šli draka bít do jeho stáje, bylo jich moc a drak jen sám, proč vám to dále povídám. R: Teď je drak pryč, lid nemá kdo žrát, a tak se chodí do války prát, a když je mír, ať se lid třídí, má každej auto a špatně řídí.