Pohlednice (Country)

cest mých po světě se vracím moje lásky v botách z Mexika a v blůze z Valencie jež se přimyká jak prsty světlovlásky k mojí hrudi tam kde temně srdce bije Sklenku z Place Pigalle a snítku manzanity jak jen pršelo jak hořely mi líce bylo přetěžké v slova změnit city a všechny krásy světa vplést do pohlednice Včera navečer mne objímala žena ale znělo to jako když potápí se loď a pak zmizela a s ní barva neproměnna Kde se skrýváš družko hadů krásná prý neznámá snad v sklepích Stalingradu v bílých zdech Alama? Jen pojď Z cest mých po světě se vracím zase domů plný tequily od Tehuantepecké šíje sám a opilý a nepodobný tomu kdo si čechrával svá pírka ironie Křížek z kláštera tam na Athoské hoře srdcem v Cles a duší ve španělské botě kdy mi nesmírné a nenechavé moře je jen průvodčím vší touhy po životě Včera navečer jsem zamknul na petlici to že nikomu nic není do mé samoty jen jedna píseň pořád cloumá okenicí Tenkrát v krčmě v Nikopoli nebo snad v Samaře mi ji voják s bílou holí vykřičel do tváře Bude noc, Amiens se barví dozlatova píšu o loďkách na slavné řece Sommě přitom netuším zda veškerá ta slova nejsou jen pochybnosti o tobě a o mně A ty?