Cestou polední (Vondráčková Helena)

Znám jeden kraj, voní solí a mátou, zdaleka vítr své zvěsti přináší. Znám jeden kraj, ten kraj procházek s tátou, cestou polední dál se do světa můžeš dát. Přejdeš pár říček, přivoníš k v dýmu měst, až k moři v dálce můžeš své sny nést. Já znám kraj, kde růže má své právo růst. Lásko, má růže, ta dýchá blízko tvých úst. Jen lásko pojď blíž, pojď blíž ještě blíž, proč ji máš chránit, teď už znáš a víš. Lesy pro stín, moře pro lodi štíhlé, nížiny úrodné pro chléb tu jsou. Ty patříš k nim dnes i pro všechny chvíle, štěstí oblaka vzdálená neodnesou. Čas už tě vzdálil bláznivým dětským hrám a všude jinde jednou zůstaneš sám. Já znám kraj, kde růže má své právo růst. Lásko, má růže, ta dýchá blízko tvých úst. Jen lásko pojď blíž, pojď blíž ještě blíž, proč ji máš chránit, teď už znáš a víš. Jen lásko pojď blíž, pojď blíž ještě blíž, proč ji máš chránit, teď už znáš a víš.