Já tu jsem (Vondráčková Helena)

Přijdu tam a přijdu sem, on tu není, já tu jsem. Jdu s úsvitem i tmou se dám, co jen koutů prohledám, co míst, odmítám i jíst. Má-li tvář, snad má i byt. Někde poblíž měl by být. Jak s tímhle hnout, s tím rébusem, že on mě nezná, já tu jsem. A mám sto nadějí i bázní, jak léta jednou znádherní. Vždyť z nás dvou mohli být dva blázni a zvlášť jsme oba průměrní. To vím, nevím jen, co s tím? Přímo běž a přímo hleď, co mě čeká, já chci teď. S tím jdu tam a s tím jdu sem, marně volám, já tu jsem. A znám jak nesnadné je létat, když křídla se už ztrácejí. Když máme za sebou ta léta, kdy svět byl jednou ranvejí. To vím, nevím jen, co s tím? Blízko byl snad krůček jen. V knize zapsán přítomen. Tak čím to je, že nejde sem? A vůbec nedbá, já že sem. A mám sto nadějí i bázní, jak léta jednou znádherní. Vždyť z nás dvou mohli být dva blázni a zvlášť jsme oba průměrní. Co s tím, čekám dál a vím, hledám dál a vím. Ať jdu tam, či přijdu sem, je to fajn říct: Já tu jsem.