Kam zmizel můj malý námořník? (Vondráčková Helena)

Hrál příštím přílivům v bárce chtěl se svézt Kráčel, jak na oslavu váhání, pryč od davu a strádání, smířen s temperou můj námořník. k příštím přílivům Štíhlou a vyzdobenou přídí zval, co kapesníků snících damlíně táhl stín loučí se s ním. k příštím přílivům Hádej, kdy tenhle obraz vítal svět, to bylo mně snad míň jak pět vláčí zvolna stín a jemu víc. (Přídí bloumá, vábí chládkem svým, sítí houpá, půjčil jí svůj stín, šátkem mávnout chtěl, však není čím) (Přídí bloumal, hrál a chládkem svým sítí houpal, půjčil jí svůj stín, šátkem mávnout chtěl, však není čím) hrál příštím přílivům, v bárce chtěl se svézt Hádej, kdy tenhle obraz vítal svět, to bylo mně snad míň jak pět s modrou temperou a jemu víc. k příštím přílivům Šálou byl zahalen můj námořník, já přikreslila tváři knír, příštích přílivů s dýmkou si hrál. v bárce chtěl se svézt Zůstal ti v koutě po něm prázdný rám, to nechci slyšet, říkáš krám, s modrou temperou secesní kýč. k příštím přílivům Snímám ten v rozích zašlý bílý stín, co po obrazech nejde smýt, k příštím přílivům skrýš pro něj mám. v bárce chtěl se svézt Kráčel, jak na oslavu váhání, pryč od davu a strádání,s modrou temperou můj námořník. k příštím přílivům