Kopretiny (Vondráčková Helena)

Stříbrná řeka uléhá k spánku, účesy stromů když obarví stín, když meze voní jak po heřmánku, soumrakem svítí jen bílé hvězdy kopretin. Loudám se loukou, tiše si pískám, čeká mě trávy vyhřátý klín, brouzdám se rosou, než dojdu k lískám, utrhnu cestou jednu z těch bílých kopretin. Potom se zeptám bílých lístků, jestli to na tebe prozradí, až budou padat do žlutého písku, jestli mně dobře poradí. Mám mě rád či nemá mě rád, trhám je hlava nehlava, má mě rád či nemá mě rád, můj hlas mně selhává. Vracím se zpátky, tiše si pískám písničku pro můj holčičí vkus, brouzdám se rosou, než dojdu k lískám, vytáhnou zatím na nebe hvězdy velký vůz.