Malá mořská víla (Vondráčková Helena)

Znáš malou vílu vodní, co chtěla mít jen jeden den svou čistou lidskou lásku a kterak se jí splnil sen bláhový? Já to vím. Dá jazyk svůj a čeká. Pro láskou navždy oněmí. To nechtěj od člověka. Ta víla žila v domnění falešném, jen se svým snem. Tančila malá mořská víla, kouzla jí v ženu proměnila. Tančila malá mořská víla a žár plál. Tančila malá mořská víla, prý lásce lidské uvěřila. Tančila malá mořská víla a žár v ní plál. Víš, jak ten příběh končí? Princ malou vílu opustil. A ona má vzít končíř. Pak by jí osud odpustil, v říši víl ji propustil. Tančila malá mořská víla, víckrát se domů nevrátila. Tančila malá mořská víla a žár plál. Tančila malá mořská víla, jen pěna bílá z ní teď zbyla. Tančila malá mořská víla a žár v ní plál. Já na to kouzlo myslím. Už sotva tě kdy uvidím a nikdy nepolíbím. A že tě zabít neumím, jak tvůj stín se rozpustím.