Mámin první bál (Vondráčková Helena)

Když den je pouští, když mě smůla neopouští, noc je smutný bolestín. A když mě souží prudký déšť a bláto louží, když mě vítá jen můj stín. Já tajně sním o tom, že smím na mámin bál. (na mámin bál) Zní evergreen, já vcházím s ním na mámin bál. (na mámin bál) Vím, ztichne sál, mám dlouhý šál na mámin první bál. Kde v koutku stál můj táta sám jak král. Před vchodem taxi, (há-á-á) všechny dámy měly maxi, (há-á-á) muži víc než galantní. Krok bohatýrů (há-á-á) a pod nosem houští knírů, (há-á-á) je to dlouhá řádka dní. Já tajně sním o tom, že smím na mámin bál. (na mámin bál) Zní evergreen, já vcházím s ním na mámin bál. (na mámin bál) Vím, ztichne sál, mám dlouhý šál na mámin první bál. Kde v koutku stál můj táta sám jak král. (lalálalá..) (lalálalá..) (na mámin bál) na mámin mámin bál (lalálalá..) (lalálalá..) (na mámin bál) na mámin mámin bál Vím, ztichne sál, mám dlouhý šál na mámin první bál. Kde v koutku stál můj táta sám jak král. Kde v koutku stál můj táta sám jak král. Tam prý, jak král, můj táta sám, sám stál.