Pohádka o cínovém vojáčkovi (Vondráčková Helena)

Stával kdes krám, je to dávno, stařík hračky prodával. A cínový vojáček, co jednu nohu měl, stál zastrčen v rohu sám. A naproti v skvělém paláci stála malá, krásná primabalerína v sukénkách jak z květiny lehký vzdech. A z místa, kde cínový vojáček stál a díval se jí přímo do očí. Ten cínový vojáček, tak láskou vzplál, ach kdo ho jen vyléčí? Až jednou neštěstí stařík balerínu prodal. A cínový vojáček vyskočil a vydal se ji hledat dál. A déšť ho zanes do moří a moře v dalekou zem. A viděl mnoho šťastných dětí a hrál si s nimi jen. Až jednoho dne pak nalezl její dům a už byl stár. A když hodiny odbily půlnoc, ucítil hrozný žár. To lidé hodili ho do kamen, do ohně, v kterém chci zemřít i já. Ten oheň, ó to je lásky žár a já z něj kousek mám.