Prý, lásko, nejsi (Vondráčková Helena)

Prý, lásko, nejsi než trik, na něž si kdekdo už zvyk, kvůli němuž zas máme ten známý sen. Projdeš závěsem řas, po můstku tenkém jak vlas. Víš, jak obměkčit pýchu i kámen i ten. Tak přišlas po mléčné dráze, zas jdeš mi šeptat své fráze. A já, co říct, lásko, jsi klam, zdáš se nic víc. Prý nejsi, já tě však znám. Prý, lásko, nejsi a přec, někdy se stává ta věc. Člověk pocítí závrať a ztrácí dech. Začneš sítě své příst, a ten kdo byl si vším jist, pozná ošidnost mýlek i zdání i těch. Kam přijdeš s pověstí lháře, jsi vítěz na celé čáře. A já, co říct, lásko, si klam, zdáš se nic víc. Prý nejsi, já tě však znám Máš úspěch na každé scéně, jen času čím dál tím méně. A já, co říct, lásko, jsi klam, zdáš se nic víc. Prý nejsi, já tě však znám.