Ptám se, co je ti (Vondráčková Helena)

Už si řek stokrát, že práskneš do koní. Mít u mě podnájem, že už ti nevoní. Dnes balíš, jak se zdá. A teď co na to já? (Co já?) Myslím si, máš-li jít, k čemu byl by tu pláč a dojetí? Pár dnů proletí a dál jde každý sám. Máš-li jít, pročpak zůstal jsi stát už potřetí? Ptám se‚ co je ti? Ptám. Tak ještě psací stroj a svoje holení. Snad ti už dochází, cos tu měl za jmění? Mám ti bránit, či se smát? Trapnost na každý pád. Myslím si, máš-li jít, k čemu byl by tu pláč a dojetí? Pár dnů proletí a dál jde každý sám. Máš-li jít, pročpak zůstal jsi stát už potřetí? Ptám se, co je ti? Ptám. (Já se ptám.) Co říct, co mluvit ze zmatků? (Ticho říká víc.) Že v duchu slyším známý zvuk podpatků. Pak se vše ztiší, jen kocour zavrní. A ty tu stojíš a jsi jak na trní.