Strejdo, scházíš nám jak sůl (Vondráčková Helena)

Ten dům, kde žil strejda, dnes nás nezvedá. Dřív, kdo jen vstoupil hned v něm pookřál. Hostitel všechno stih', nešťastným vrátit smích, chladem prokřehlý sál změnit v úl. Dneska, strejdo, scházíš nám jak sůl. Tys nás učil vnímat rytmus století i nést hlavu vzpříma, z prachu vstát vzápětí. Od nás žáků mnoho chtěls', ale nikdá neuměls' ani nad jedním z nás zlomit hůl. Dneska, strejdo, scházíš nám jak sůl. Ty měl jsi předstih, tvůj kompas a v něm střelka vždy řekly ti dřív, kam se dát. I v útlých pěstích se našla síla velká. Tam uvnitř tys nonstop byl mlád. A show, gagy, špílce měl jsi rád, jak tě znám. S úsměvem pošetilce zesměšnils sebe sám. Časně vstals, pozdě leh, říkals : kouknou, mám spěch, po mně nesmí zůstat prázdný stůl. A teď, strejdo, scházíš nám, dneska, strejdo, scházíš nám, prostě, strejdo, scházíš nám jak sůl. Aplaus a úspěch, co slávy, řekni sám. A ty řeks jako grand - já nic, já jen muzikant. A za tóny hudby dals srdce půl. Dneska, strejdo, scházíš nám, ano, strejdo, scházíš nám, prostě, strejdo, scházíš nám jak sůl, jak sůl, jak sůl