Sůl a med (Vondráčková Helena)

Tolik let už tě znám, tolik let, tolik dní, já nesmlčím ani jen jediný. Sůl a med je láska tvá, dál však přesto žít chci s ní. Jako sůl, slzy mé jako sůl chutnají, víš, že tu sůl utírám potají, tvář pak úsměv navštíví, vůni medu dává jí. A tak se stává, že když tě z dálky vidím, zas jenom vím to, co věděla jsem dřív. Už ti mávám, jdu ti vstříc, jdu ti vstříc, nechci víc. Sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ v sobě skrýváš. Sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ v sobě skrýváš dál. Je mi hůř, je mi líp, med i sůl polykám, já už teď víc ani míň neříkám. Sůl a med je láska tvá, já se jí však nezříkám. A tak se stává, že když tě z dálky vidím, zas jenom vím to, co věděla jsem dřív. Už ti mávám, jdu ti vstříc, jdu ti vstříc, nechci víc. Sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ v sobě skrýváš. Sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ v sobě skrýváš. Sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ v sobě skrýváš. Sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ sůl a med /sůl a med/ v sobě skrýváš dál.