Tvou vůni cítím dál (Vondráčková Helena)

Byla to velmi dlouhá noc, tys byl jak kluk, já pila moc, to prapodivné spojení. Do moře svůdných pocitů, vstoupil jsi se mnou a jsi tu, jak blahodárné koření. Zůstáváš, zůstáváš! R: Tu Tvou vůni cítím dál, i když už svítá, nahé stíny tančí dál, po záclonách. Tu Tvou vůni cítím dál, jenom blázen by to vzdal a šel spát a šel spát. Snad šlo o náhlé vzplanutí, ležel jsi jen tak, bez hnutí, měla jsem pocit, že máš rád. Žena, když z lásky procitá, nechce se dělit, počítá, nepřizná, že se blíží pád. Zůstáváš, zůstáváš! R: Tu Tvou vůni cítím dál... Tak ukaž svou pravou tvář a kde to svý srdce schováváš? Pro koho máš ho, vědět smím. To smím. R: Tu Tvou vůni cítím dál... R: Tu Tvou vůni cítím dál... Tu Tvou vůni cítím dál, i když už svítá...