Ty jsi ten lék na všechen pláč (Vondráčková Helena)

Lásko zlá, přijď mi teď říct, kam a jak dál. Ztrácím soud v samotě své, šeptám si s ní. V kůře bříz zůstane pár iniciál. Ortel můj podepsal čas drápkem tvým. Lásko zlá, ty jsi ten lék na všechen pláč. Jenže dál živa jsi z mých bolavých míst. Vinou tvou nemohu spát, odmítám jíst. Lásko zlá, i když si lék na všechen pláč. Místo her pěstuju splín, roním tu sůl. Rozmlouvám neschopna slov, neznámo s kým. Dej mi znát, lámeš-li snad nade mnou hůl. Dej mi znát, jak je to s mým bláznovstvím. Lásko zlá, ty jsi ten lék na všechen pláč. Jenže dál živa jsi z mých bolavých míst. Vinou tvou nemohu spát odmítám jíst. Lásko zlá, i když si lék na všechen pláč. Lásko zlá, ty jsi ten lék na všechen pláč.