Vánoční (Vondráčková Helena)

Advent zapřáh koně do saní, rybník zasklil v noci mráz. Prochladlí, v šálech zachumlaní, však předzvěst Vánoc hřeje nás. Zas je tu ten čas, zas hodující zasednou, v nouzi soused vyjde vstříc. Zvláštní čas, kdy se zdá najednou, že těch, z nimž blízko máš, je víc. Jsme dětmi dál i po rocích, zas je tu s námi sen o bílých vánocích i v našich koledách zní, jak se zdá, ten věčný návrat k jesličkám, ke hvězdám. Co přát mám prvňáčkům dnes dospělým, snad kéž jen sníh by napadal, ať vánoce tvé s lametou, se jmelím stejně bílé jsou dál. Co přát mám prvňáčkům dnes dospělým, snad kéž jen sníh by napadal, ať Vánoce tvé s lametou, se jmelím stejně bílé, stále stejně bílé, stejně bílé, jsou dál.