Včera (Vondráčková Helena)

Včera – jedno z miliónů slov. /A jak nádherně zní / Včera – zní jak nejryzejší kov. /Voní jak vlasy tvý / Teď mi zní jak tichý déšť, jako tóny, jimiž dám se ve snu nést. Zas o lásce sním jak včera, zase kráčím s ní jak včera měkkou tmou a mraky nebem jdou. Včera – zní to stejně jako "dnes". /Jak to nádherně zní / Včera – včera z parků voněl bez. /A já stál vedle ní / Poslouchám to slovo dál, je jak píseň, kterou v dálce kdosi hrál. Den je nádherný jak včera, ptáci zpívají jak včera. Jak se zdá, tak jiná jsem jen já. Včera – jak je krátký jeden den. /A jak dlouhý se zdá / Včera – čtu to slovo z bílých stěn. /Už ho nazpaměť zná / Jednou jen jej vyslovím a pak rozplyne se tiše jako dým. A já vím, že víc je zítra, zas mu půjdu vstříc, už zítra. V řadě dní to není poslední. To není poslední. Ne ne ne není poslední...