Venku je déšť a mráz (Vondráčková Helena)

Ona: Tak já musím jít. On: Vždyť venku je déšť a mráz. Ona: Mám doma už být. On: Oh, baby, máme čas. Ona: Tak nezdržuj dál, On: Kam já jen ty klíče dal? Ona: když naspěch mám. On: Venku je bouřka, nechoď tam. Ona: Vždyť máma je strachem bledá On: Vítr se děsně zvedá. Ona: a táta vzteky nebude spát. On: Taky přece kdysi byl mlád. Ona: Už rákosku na mě hledá. On: Lásce se bránit nedá. Ona: Tak pusť mě domů, když mě máš rád. On: Chvilku tu počkáš snad? Ona: Už pět minut jen. On: Proč zastavit nelze čas? Ona: A pak musím ven. On: Vždyť venku je déšť a mráz. Ona: Co může mě hřát? On: Že mám tě rád. Ona: Pár slůvek tvých. On: Pár slůvek, slůvek nejsladších. Ona: Jen říkej mi bej-bej-bejby. On: Oh Ona: A já svou bázeň přemohu snáz. On: V mých rukou se před světem spas. Ona: Už měla bych jít. On: Až přestane pršet. Oba: Venku je déšť a mráz. Ona: Už začlo se dnít. On: A venku je déšť a mráz. Ona: Tak já musím jít. On: Oh, baby, máme čas. Ona: Tak nezdržuj dál, On: Kam já jen ty klíče dal? Ona: když naspěch mám. On: Venku je bouřka, nechoď tam. Ona: Můj táta už zřejmě běsní. On: Táta tě, baby, nesní. Ona: A svolal na mě blesky i hrom. On: Tak v sobě tu bázeň už zlom. Ona: V tomhle jsou naši děsní. On: Sirka je pryč, co je s ní? Ona: Tak zapal mi a pak už jdu dom. On: Žízeň mám, jak vyprahlý lom. Ona: A teď se tě ptám? On: Oh, baby mé, jen se taž. Ona: Co doma říct mám? On: Že hrozně mě ráda máš. Ona: To tátovi říct, On: Co stane se? Vůbec nic. Ona: tak je mě půl. On: Kdo chce psa bít, ten najde hůl. Ona: Že tramvaje bídně jezdí, On: Tím bys ho stiskla ke zdi. Ona: že přepadli a okradli nás. On: Nechme toho, máme čas. Ona: Tak já musím jít. On: Až přestane pršet. Oba: Venku je déšť a mráz On: Oh, baby, baby, nechme toho, ještě je čas. Ona: Venku je déšť On: déšť Ona: déšť On: déšť Ona: a mráz On: a mráz.