Všechno se ví (Vondráčková Helena)

/ Se ví, se ví, všechno se ví./ Má sousedka mi povídá, co musím nutně vědět, marná sláva. Prý, co se ona dovídá, hned tak se nikdo nedoví. Prý, že mi důkaz jasný dá, ač je to, mezi námi, silná káva. Prý je to tutový, že se všechno ví. Poslouchej, hej, všechno se ví o tobě, o něm, o mně, budeš zírat. Hej, hej, všechno se ví, kdy průšvih komu se stal. Poslouchej, hej, všechno se ví a je to lepší radši nepopírat. Hej, hej, všechno se ví, kdo, kde, co, s kým a tak dál. / Se ví, se ví, všechno se ví./ Prý klepna klepy neříká, jen co je zaručeně jasná zpráva. Prý nitky řeči navlíká a to, co neví, nepoví. Ví od jednoho chlapíka, je koumes i když mu to vynechá, ví, že se všechno ví, což je tutový. Poslouchej, hej, všechno se ví o tobě, o něm, o mně, budeš zírat. Hej, hej, všechno se ví, kdy, co, kde mělo se stát. Poslouchej, hej, všechno se ví a je to lepší radši nepopírat. Hej, hej, všechno se ví, jen nesmíš vážně to brát. / se ví, se ví/ Kdy, co, kde mělo se stát / všechno se ví/ Jen nesmíš vážně to brát / se ví, se ví/ Kdy, co, kde mělo se stát / všechno se ví/ Jen nesmíš vážně to brát / se ví, se ví/ Kdy, co, kde mělo se stát / všechno se ví/ Jen nesmíš vážně to brát / se ví, se ví/ Kdy, co, kde mělo se stát / všechno se ví/