Stop (Vrakoviště duší) (Kalousek Jan)

Byla blondýna, šaty z Londýna stíná hlavy šakalům na Národní třídě nudně stránky zakázaný četby obrací je jasný, že nemá zdání co to musí bejt srkat kafe v průchodu, kde žebra láme vítr a plazit se při zdi a nedat se dát chodí sem už pár dní, na tohle stejný místo a čeká jak se k ní věrnej osud zachová Křičím stop, zastav tu chvíli stop, tak neutíkej řvu stop v hlavě mi šílí stop, tak už neváhej pojď vplout do mých sítí kde já jsem tvůj pán Komu asi bude patřit pohled zralejch kaštanů co bodaj jako vosy v parnym létě netvař se tak vážně, vždyť nejsi vůbec klidná blázníš jako dravej pták za zlatou mříží kámen by se zarděl nad tou tvojí pýchou a mluvíš sama se sebou, ale ani neotvířáš ústa dej mi, dej mi, dej mi, tvojí ruku bledou odtáhnu tě sebou na vrakoviště duší Křičím stop, zastav tu chvíli stop, tak neutíkej řvu stop v hlavě mi šílí stop, tak už neváhej pojď vplout do mých sítí kde já jsem tvůj pán