Královna všech rán (Argema)

Královna všech rán trávou prochází jak podzimní sen se mi zdáš listím barevným svůj dům otvírám je plnej prázdnejch míst ptá se na tě v myšlenkách anděl kamenný anděl kamenný lesk mých ostrých psů co chrání klid všech dní je důkazem že nejsem sám když scházíš nocím mým jsi hostem vítaným co vnáší klid a mír s tebou cítím poznávám jak svět se promění Jsi slunce umíš hřát já led co musí tát buď deštěm z oblaků co stéká do mých snů Mám ty chvíle rád než jiný bezcenný zůstat s tebou napořád jsi mým snem vysněným oči otvírám a hvězdy vzdálený jsou dál než sám si připadám když ztrácíš se jak dým někdy bez tebe jsem prázdným ránem toužím po tvém slunci zhasne ti pak ámen v očích všech se stáváš smaragdovým chrámem mě trápí však že vím že nejsem jediným co chce být jen tvým Jsi slunce umíš hřát já led co musí tát buď deštěm z oblaků co stéká do mých snů