Sluníčko (Horňák Pavel )

Na lidi, každej lupen trávy, na auta, na kdejakej krám, na děti, slepice i pávy na kytky, na všechno, co znám. Na střechy Proseka a Ďáblic, na parky, na tátovu pleš, na písek, jako na motýly, na každou starou pražskou věž. Svítí, sluníčko svítí. Každej to cítí. Každej to zná. Svítí, sluníčko svítí. Každej to cítí a rád to má. Na řeky, na beton a školky, na cesty, který někam jdou. Do tváře pihovatý holky, na kluky, když ji hecujou. Na všechno, co teď lidi shání, na lidi, když jdou z metra ven. Na hory, všechny oceány, všude tam, kde já s tebou jsem. Svítí, sluníčko svítí. Každej to cítí. Každej to zná. Svítí, sluníčko svítí. Každej to cítí a rád to má.