Svět bláznů (Marcela Holanová)

Už zhaslo světlo naděje Kdo ví za co mě Bůh tak potrestal Dřív chtěls mé ruce krášlit briliantem Denně lůžko růží stlal V té poušti zkouším hrát si na oázu Ze které jsi vláhu bral Bože můj jsme oba blázni v světě bláznů Každej z nás to předem vzdal Pak přijdeš a já rázem zapomínám Já tím čekáním jen chátrám I když lásku jsi zul Ty blázen, blázne, blázne chci zas říkat Na můj klín se znovu stul Jak míjím v parku páry Když se líbaj Někam jdou, snad spolu spát Tak potichu si znovu tiše říkám Kde je ten kdo má mě rád Všem zdám se možná právě Jak ten blázen Sotva vnímám, že je ráno Vůbec nepřemýšlím A v duchu se jen choulím ke vzpomínkám Napořád mi zůstaly Pak většinou, pak většinou Se svět mi jeví jako báječný Víš sám, že když se touláš Tak máš v kapse ke mně lístek zpáteční Vždyť láska, je to láska, je to láska Je to láska, velká láska Řeknu až se vrátíš Ty blázne, blázne, blázne Stále ti tak říkám, i když nejsi tu.