Prozatím (Bartošová Iveta)

Ze všech koutů na mě bliká Semafor těch, kteří ví, že je všechno jen prozatím Snad se baví tím jak plaší každý náznak záblesků, které do mých dnů proniknou. Snad je to tím, že je straší, to že po nich přijdou další a že z čista jasna zaniknou. Nemůžu říct, že se vyznám ani v tom, co už znám, ale jedno na 100 % vím, že jak já, tak každý druhý, kterého tu potkávám, nechce slyšet už: prozatím. Křídla lásky můžou lítat do krajin, kam nedopadá stín. Zvládnou výšky, zvládnou dálky, nespálí je žádné: prozatím. Ten kluk, co mi nosí tašku je na tom už jako já, bojí se, že taky doplatí, na to, že jsou jiní starší a že klidně dopustí, že je všechno jen: prozatím. Křídla lásky můžou lítat do krajin, kam nedopadá stín. Zvládnou výšky, zvládnou dálky, nespálí je žádné: prozatím. I když ze všech koutů bliká, semafor těch, kteří ví, nepoznávám žádné: prozatím.