Smím dál I (Bartošová Iveta)

Už když jsem ráno vstával, cítil jsem V zádech ten známý strach Co mívám vždycky, když se blíží krach Říkám si, dneska nechoď ven Podivnou příchuť mandlí v ústech mám Když u dveří zazvoní Odněkud kvítí hřbitovní voní Ve chvíli, kdy už otvírám Smím dál, smím dál, prosím Říká a já blázen souhlasím Dopředu vím, že pádem tím Zas v tom lítám a novou lásku mám Dál žít, dál žít chci s ní Jen a jen s ní milióny dní Věřit se má, i když se zdá Že už Tě krásnýho nic nepotká Přestalo pršet, pane, díky vám za úkryt útulný Snad zase někdy příště záludný počasí novou šanci dá Raději dlouho měl jsem zůstat spát Míň bolí snít než bdít Od nebes budu déšť teď stále chtít V naději, že zas zazvoní Smím dál, smím dál, prosím Řekne a já blázen souhlasím Dopředu vím Že pádem tím Zas v tom lítám A novou lásku mám Dál žít, dál žít chci s ní Jen a jen s ní milióny dní Věřit se má, i když se zdá Že už tě krásnýho nic nepotká Věřit se má, i když se zdá Že už tě krásnýho nic nepotká