Divoká růže (Bobek Pavel)

Já po růži mám jméno Jméno zní a dál jde čas Růžím v šarlatu svět je jen scénou Kdo jen ví, co to dřímá v nás Když mě pohledem spálila jako strom blesk Jak spoutaný já tam stál Oheň v šarlatu, osud byl v té růži V té chvíli sám ďábel snad stál opodál Svět pak do trávy pad A on mě měl rád Ten keř růže zplanělé nad tělem vlád On můj první byl A ten můj rozum smyl Když anděl zlý tvůj rozum svál si Já po růži mám jméno Jméno zní a dál jde čas Růžím v šarlatu svět je jen scénou Kdo jen ví, co to dřímá v nás Já druhý den šel s kytkou za ní Ona lhala mi, jak puklý drahokam I když zplanělé jsou, růže dál voní tmou Lásky jak růže jsou klam A já na druhý den Víc se rozvila jen Když po růžích mám svoje jméno Mám šarlat a nach Když plách dívčí strach Já stala se růží i ženou Já po růži mám jméno Jméno zní a dál jde čas Růžím v šarlatu svět je jen scénou Kdo jen ví, co to dřímá v nás Pro jiné snad mě bůh taky stvořil Svět to nejlepší místo je z míst Ten zpod keře snad, mě snad vážně měl rád Co s růží divokou v zajetí hnízd Věčná bestie lásky Kolem toulá se tmou Cítím dech ďábla z té růže zplanělé Snad v pekle je ráj Za ním jdem na okraj Cítím dál růži divokou dnem i nocí Já po růži mám jméno Jméno zní a dál jde čas Růžím v šarlatu svět je jen scénou Kdo jen ví, co to dřímá v nás