Krajem já šel (Bobek Pavel)

Vzpomínám na činžák, kde jsem žil, na tu hrůzu modrých stěn. Dětský pláč a samý rváč. Bez sklepní bitvy, přísahám Vám, nebyl nikdy den. Pak jen útěk byl mou záchranou a teď slunce svítí oknem mým. Co mě táhne stále zpět do míst, o nichž spoustu let jen sním? Krajem já šel, šel dál jak v snách. A s láskou chtěl zas stoupat na rodný práh. Já ctím ten kraj tam líp mě znaj. A pořád jen tam hledám ztracený ráj. Teď už tam nepatřím. Už se dobře mám, přece však pospíchám zase zpátky tam, kde žil jsem jako kluk. Jen o návratu sním, přestože i já vím, že si nezvyknu víc na mokré zdi a hluk. Tam já někde jsem cítil v duši své poprvé, že mě má někdo rád. A jak blázen zas v létě půjdu tam a znát chci to místo, kde může totéž se stát. Krajem já šel, šel dál jak v snách a s láskou chtěl zas stoupat na rodný práh. Já ctím ten kraj. Tam líp mě znaj. A pořád jen tam hledám ztracený ráj. ...